Moje cesta

Mám to štěstí, že jsem mohla strávit pět let v Montessori škole, kde se z dětí nevychovávají poslušní ovčani, ale naopak jsou žáci vedeni k samostatnosti a zodpovědnosti za své činy. Co se naučí, kolik dovedností si osvojí, záleží na nich, na jejich píli a vnitřní motivaci. 

Toho všeho jsou děti schopny, neboť jim je poskytnuto připravené prostředí, které pro ně přichystali jejich průvodci. Jsem nesmírně ráda, že mohu být žákům partnerem, že se nebojí za mnou kdykoliv přijít, poprosit o radu nebo mi jen povyprávět, co dělali o víkendu.

V takovém ovzduší je radost pracovat, to člověka baví předávat zkušenosti, ukazovat cestu a hledat způsoby, jak dětem zpříjemnit proces učení.

Takhle ideální ale moje práce vždycky nebyla. Když mě “vyflusla” vysoká škola, kde jsem načerpala jen teoretické informace, věděla jsem pramálo o tom, co všechno jedna učitelka může ovlivnit a jak moc může zasáhnout dětskou duši.

Moje první pedagogické kroky vedly do státní mateřské školky. Brzy jsem cítila, že mi něco vadí, vnitřní hlásek brblal nespokojeností, ale nevěděla jsem, co přesně to je. Byl tu ale ten neodbytný pocit, že je něco špatně. 

A pak jsem na to přišla – v harmonogramu dne bylo příliš řízené činnosti a málo času na volnou hru. Aby všechno šlapalo, bylo zapotřebí děti “vycvičit”, vychovat z nich ukázněné ovečky, které v danou dobu dělají to, co se od nich čeká, aby se splnil denní plán, aby byla spokojená inspekce, když přijde zkontrolovat, že plníme RVP. 

Děti nebyly na první pohled nešťastné, ale moje srdce ano. Neměla jsem v té době ale žádné zkušenosti, a tak jsem se učila od kolegyň, které již měly letitou praxi. Přejímala jsem (pro mě dnes již nefunkční) vzorce a přesto jsem se snažila, jak jen to šlo, navázat s dětmi osobní vztah a vtisknout do práce kus sebe.

Souhrou životních okolností, možná zásahem ruky osudu, se naše cesty s paní ředitelkou oné mateřské školy rozešly a můj život se od základu změnil. Odpověděla jsem na inzerát, v němž hledali češtinářku do Montessori školy a začala jsem objevovat nový svět.

K magisterskému titulu jsem si doplnila vzdělání v oboru alternativního školství. Během pěti let jsem absolvovala nespočet školení, navštívila školy nejen u nás, ale i v Německu, setkala se s desítkami průvodců za účelem výměny zkušeností. A v neposlední řadě jsem strávila pět let s dětmi v přátelském prostředí, což je ta největší škola.

Jako pomyslnou třešinku na dortu jsem absolvovala roční Montessori kurz od společnosti Erudio Montessori s.r.o. pod vedením Clause-Dieter Kaula, který považuji za nejlepší možné Montessori vzdělání v Česku.

Sumasumárum mi život přinesl příležitost, kterou jsem chytila za pačesy. Naučila jsem se, jak vytvořit připravené prostředí, v němž si děti snadno najdou učivo, kterému se zrovna chtějí věnovat. Jak povzbudit vnitřní motivaci žáků, tím že vypustíme odměnu a trest a pouze nezaujatě slovně hodnotíme konkrétní činnost. Jak být dětem partnerem a nebýt vynucenou autoritou nad nimi.

Věřím, že toho lze dosáhnout v jakémkoliv prostředí, dokonce i ve státní škole. Předpokladem pro úspěch je, že člověk chce. Ne nadarmo se říká, že když se chce, všechno jde.

Pokud ve Vás text, který jste dočetli až sem – děkuji za to – vykřesal jiskřičku naděje, že i vy můžete ve své pedagogické praxi něco změnit, ráda Vám na té cestě budu oporou.

Udělejte první krok ke změně, přečtete si můj eBook zdarma Jak ozvláštnit výuku skrze tvorbu vlastních pracovních listů. 

Pokud Vás téma využití pracovních listů ve výuce zaujalo, mrkněte na Sadu pracovních listů Malý princ, kterou jsem pro Vás vytvořila. - najdete ji TADY

Nebojte se mě kontaktovat s jakýmikoliv dotazy na emailu, Instagramu nebo Facebooku. Budu se na Vás těšit! 

Přeji spoustu pohodových dní v kruhu “Vašich” spokojených dětí, Terka.