Čas neúprosně běží i u nás v garsonce, je až neuvěřitelné, že už jsem 12x otočila kalendář. Díky bohu, spousta věcí už si krásně sedla. Hračky, knížky i oblečení mají své místo a Zojka většinou bezpečně ví, kam pro co jít – což bylo od začátku mé přání.
Ale nemůžu říct, že bych byla 100% spokojená s tím, jak jsou hračky a pomůcky pro dceru uspořádané. Každý den najdu něco, co je jinde než bych chtěla. A to nemluvím o minecraftu, který musím doma rozehrát, když přijdou na řadu narozeniny nebo Vánoce.
Na dveřích tak bohužel ani rok po nastěhování nevisí cedule zn. Ideál.
Nebojuji jen s ideální představou uvnitř mé hlavy, ale i běžnými nástrahami života jako je pracovní vytíženost truhláře, který nám vyrábí nábytek, skladováním potravin či neustálou přebírkou Zojčina šatníku. Mám obrovské štěstí, že lidé nám nejbližší vědí, čím nám udělají radost, případně se nebojí zeptat, co bychom si přály. A tak se náš byt plní alespoň smysluplnými hračkami. Přesto v mé hlavě bliká varovná kontrolka pokaždé, když v ruce držím novou krabici.
Život v garsonce je každodenní super trénink nehromadění zbytečných věcí, ale také časté narážení na tužby srdce, duše a v neposlední řadě průvodce/učitele uvnitř mě.
A tak je dobré mít stále na paměti, čeho se chci vyvarovat – Co NEchci!
Jak tedy uspořádat prostor tak, aby mělo všechno své místo a zároveň mělo dítě každý den k dispozici všechno „podstatné“? To je stále pořádná výzva!
A tak jsem si nejdřív musela ujasnit, co chci, aby bylo dostupné pořád. Rozdělila jsem tedy ten náš mikroprostor na zóny:
Jak už jsem nejednou řekla, uspořádat vše na pár metrech čtverečních je vážně logistická libůstka, a tak je kromě výše zmíněného systému uložení nutné mít i systém na skladování věcí, které se aktuálně nepoužívají, ale s dítětem rostou a jejich chvíle ještě přijde.
Takže to, co vím, že přijde na řadu poměrně brzy, mám v originál krabicích uložené v boxech, které jsou buď v policovém regálu nebo na balkóně. Pomůcky, které budeme využívat až za pár měsíců (a v mém případě i let – ano, neumím se vždycky držet zkrátka a nakupuji hodně dopředu) na nás čekají ve sklepě.
Troufám si říct, že jsme s tímto systémem zatím obě spokojené. Ale není to vždycky sranda. Člověk přeci jen potřebuje mít i kousek prostoru jen sám pro sebe. A tak bez okolků přiznám barvu, že už se moc těším, až bude teplo, a já budu moci zase plně využívat prostor lodžie, kterou jsem nechala zasklít – je to jediná část bytu, která je především moje. Taková venkovní pracovna s překrásným výhledem na historické centrum královského města.
A tak moje malá nevyžádaná rada na závěr je:
Pokud přemýšlíte nad bydlením v garsonce, nebo už v ní jste a dumáte, co a jak udělat, abyste uspokojili potřeby Vašeho dítka, nezapomínejte u toho také na sebe. Ač se to nemusí na první pohled zdát, zachovat si kousek mikroprostoru i pro sebe, je velmi důležité. S mnohem větší lehkostí pak zařídíte ten zbytek pro ty naše malé velké lásky.
Naštěstí mě zařizování a plánování vždycky bavilo, a tak , i když by se mohlo zdát, že mám hodně propracovaný systém, já sama v něm ještě vidím mezery a těším se, až se posuneme o kousek dál – blíž ke snové představě.
Co je tedy mým aktuálním motorem? Co jsme za ten rok ještě nestihly vyšperkovat, ale jednou bych se k tomu ráda dopracovala?
Vím, že nás čeká ještě kus cesty, ale věřím, že jednou budu vážně spokojená. I když víte co? Já již spokojená jsem, protože, jak říká má oblíbená mentorka, lepší je nedokonalé něco, než dokonalé nic.
Pro více inspirace k Montessori doma mě sledujte na Instagramu: tereka.p
Error: No feed found.
Please go to the Instagram Feed settings page to create a feed.
Nebo na FB: Montesorka od Tereky
Moc ráda se tam s Vámi potkám, popovídám, vyměním si zkušenosti 🙂