Montessori v garsonce rok po té

Rok se s rokem sešel

Čas neúprosně běží i u nás v garsonce, je až neuvěřitelné, že už jsem 12x otočila kalendář. Díky bohu, spousta věcí už si krásně sedla. Hračky, knížky i oblečení mají své místo a Zojka většinou bezpečně ví, kam pro co jít – což bylo od začátku mé přání.

Představy versus realita

Ale nemůžu říct, že bych byla 100% spokojená s tím, jak jsou hračky a pomůcky pro dceru uspořádané. Každý den najdu něco, co je jinde než bych chtěla. A to nemluvím o minecraftu, který musím doma rozehrát, když přijdou na řadu narozeniny nebo Vánoce.

Na dveřích tak bohužel ani rok po nastěhování nevisí cedule zn. Ideál.

Nebojuji jen s ideální představou uvnitř mé hlavy, ale i běžnými nástrahami života jako je pracovní vytíženost truhláře, který nám vyrábí nábytek, skladováním potravin či neustálou přebírkou Zojčina šatníku. Mám obrovské štěstí, že lidé nám nejbližší vědí, čím nám udělají radost, případně se nebojí zeptat, co bychom si přály. A tak se náš byt plní alespoň smysluplnými hračkami. Přesto v mé hlavě bliká varovná kontrolka pokaždé, když v ruce držím novou krabici.

Co mi pomáhá?

Život v garsonce je každodenní super trénink nehromadění zbytečných věcí, ale také časté narážení na tužby srdce, duše a v neposlední řadě průvodce/učitele uvnitř mě.

A tak je dobré mít stále na paměti, čeho se chci vyvarovat – Co NEchci!

• Příliš mnoho hraček na malém prostoru
• Pomůcky/hračky různých druhů v jedné velké krabici
• Časté přemísťování věcí

Jak uspořádat prostor?

Jak tedy uspořádat prostor tak, aby mělo všechno své místo a zároveň mělo dítě každý den k dispozici všechno „podstatné“? To je stále pořádná výzva!

A tak jsem si nejdřív musela ujasnit, co chci, aby bylo dostupné pořád. Rozdělila jsem tedy ten náš mikroprostor na zóny:

• Herní zóna v „obýváku“
  • V knihovně patří dvě dolní police hračkám, své stálé místo zde mají:
    • Krabice s dřevěnými kostkami
    • Košík s hudebními nástroji
    • Bedýnky se zvířaty
    • Hračky sloužící k procvičování a třídění barev
    • Knihy
  • V prostoru vedle postele má Zojka svou vlastní „garsonku“, kde se nachází:
    • Dětský gaučík a na něm panenky a plyšové hračky
    • Kuchyňka s nádobím a dřevěnou zeleninou a ovocem
  • Policový regál je kombinací mého úložného prostoru a místa pro oblečení dcery a další hračky, trvale zde sídlí:
    • Farma
    • Dopravní prostředky
    • Dvojitá duha
  • Schůdky v rohu místnosti slouží především jako odkladiště roznošeného oblečení a vždycky zde najde lahvičku na pití.
  • Lednice je taky bezva kus nábytku, hrajeme si na ní s:
    • Magnetky (barvy a tvary)
    • Plstěnými zvířátky (s magnetem)
    • Skládacími zvířátky (zvířátka namalovaná na dřevěných kostičkách – 1 zvíře se skládá ze 4 kostek – podlepená magnetickou folií)
    • A nemůžu opomenout fotky, které je skvělé mít stále na očích – udržujeme tak v paměti podoby a jména všech našich milých lidí, i když se s nimi třeba nevídáme tak často. Zojka tak nikdy není po delší době překvapená návštěvou a nemusíme bojovat s přílišným ostychem.
  • Co se ale již několikrát změnilo je místo pro uložení Kuličkodráhy – to je sice super věc, ale zabere sakra hodně místa – nakonec skončila v zádveří a zůstane tam do doby, než přibude knihovnička na dětské knihy. Pak bude asi muset jít o dům dál.

• Výtvarná zóna v chodbě
  • Na vchodových dveřích je permanentně nalepený papír a na zemi leží krabička s voskovkami. Kdykoliv má dcera chuť, může si kreslit. Většinou si samozřejmě kreslíme společně, ale možnost je tu celodenně.

• Místo v kuchyňském koutu
  • Už od dob, kdy byla Zojka ještě opravdu malé škvrně, je nejspodnější šuplík vyhrazen pro skladování nádobí a dalšího kuchyňského vybavení, které může dcera bezpečně vyndávat, zadávat, .. zkrátka hrát si s ním. Má zde i svůj hadřík, takže když chce utřít vylitý čaj, nemusím chodit ke dřezu a podávat jí ten, co visí vysoko. Když chce mističku na křupky, sama si ji vezme a společně už jen naplníme.
  • Místo na „dobrůtky“ – nakrájené jablíčko, připravená mandarinka nebo pár piškotů v mističce jsou vždy na polici u země, aby byli v případě chuti k dispozici.
  • Učící věž – to je část nábytku, nad jejímž pořízením jsem hodně dlouho váhala, přeci jen v té naší pidi kuchyni se sotva hneme. Ale jen co jsme ji přivezly, „tloukla jsem se do hlavy“, že jsem ji neměla už dřív. Strašně mi uvolnila ruce. Všechno teď můžeme dělat spolu a malá se mi řvoucí nemotá pod nohama dožadujíc se pozornosti.

Co s hračkami, které nejsou aktuální?

Jak už jsem nejednou řekla, uspořádat vše na pár metrech čtverečních je vážně logistická libůstka, a tak je kromě výše zmíněného systému uložení nutné mít i systém na skladování věcí, které se aktuálně nepoužívají, ale s dítětem rostou a jejich chvíle ještě přijde.

Takže to, co vím, že přijde na řadu poměrně brzy, mám v originál krabicích uložené v boxech, které jsou buď v policovém regálu nebo na balkóně. Pomůcky, které budeme využívat až za pár měsíců (a v mém případě i let – ano, neumím se vždycky držet zkrátka a nakupuji hodně dopředu) na nás čekají ve sklepě.

Můj prostor

Troufám si říct, že jsme s tímto systémem zatím obě spokojené. Ale není to vždycky sranda. Člověk přeci jen potřebuje mít i kousek prostoru jen sám pro sebe. A tak bez okolků přiznám barvu, že už se moc těším, až bude teplo, a já budu moci zase plně využívat prostor lodžie, kterou jsem nechala zasklít – je to jediná část bytu, která je především moje. Taková venkovní pracovna s překrásným výhledem na historické centrum královského města.

A tak moje malá nevyžádaná rada na závěr je:

Pokud přemýšlíte nad bydlením v garsonce, nebo už v ní jste a dumáte, co a jak udělat, abyste uspokojili potřeby Vašeho dítka, nezapomínejte u toho také na sebe. Ač se to nemusí na první pohled zdát, zachovat si kousek mikroprostoru i pro sebe, je velmi důležité. S mnohem větší lehkostí pak zařídíte ten zbytek pro ty naše malé velké lásky.

Budoucnost

Naštěstí mě zařizování a plánování vždycky bavilo, a tak , i když by se mohlo zdát, že mám hodně propracovaný systém, já sama v něm ještě vidím mezery a těším se, až se posuneme o kousek dál – blíž ke snové představě.

Co je tedy mým aktuálním motorem? Co jsme za ten rok ještě nestihly vyšperkovat, ale jednou bych se k tomu ráda dopracovala?

• Zabudovat do prostoru knihovničku jen na Zojčiny knihy
• Uvolnit aspoň 4 vrchní poličky na rotování a umísťování tematických hraček
• Vyhradit prostor na tvořivý materiál – bloky, omalovánky, pastelky, samolepky, …

Vím, že nás čeká ještě kus cesty, ale věřím, že jednou budu vážně spokojená. I když víte co? Já již spokojená jsem, protože, jak říká má oblíbená mentorka, lepší je nedokonalé něco, než dokonalé nic.

Pro více inspirace k Montessori doma mě sledujte na Instagramu: tereka.p

Nebo na FB: Montesorka od Tereky

Moc ráda se tam s Vámi potkám, popovídám, vyměním si zkušenosti 🙂