Tipy pro nejmenší aneb s čím si hrát do 20 měsíců

Tak jo, i když jsem původně neplánovala mít blog zaměřený na děti mladšího školkového věku, vlastně předškolního věku obecně, nedá se tomu vzdorovat. Můj život se aktuálně točí kolem mé dcerky, a tak i témata, která řeším, chtě nechtě směřují k této věkové kategorii. A protože hodně sdílím naše domácí hrátky, množí se i dotazy, s čím konkrétně že si hrajeme.

Zkusím tedy shrnout, jaké skvosty jsem za těch 21 měsíců, co mi moje princezna obohacuje život, nastřádala. Obecně se dá říci, že preferuji hračky z přírodních materiálů, případně umělé, které jsou pokud možno co nejvíce věrné předloze (např. makety zvířat). Samozřejmě to neznamená, že doma nemáme žádný kýč nebo plyšáky, jen je malé nepořizuji já – to zvládnou návštěvy 🙂

Než se vrhnu do výčtu, ještě bych ráda řekla, že se při pořizování hraček/pomůcek snažím myslet hodně dopředu – ideální pro mě je, když se dá věc používat v čase dle potřeb dítěte v různých obměnách.

Například klasickou zatloukačku jsme používaly i ve věku, který této hračce neodpovídá – Zojka nejprve využívala pouze válečky – jen si je prohlížela, uchopovala je do ručiček, později s nimi ťukala o sebe, k samotnému používání hračky tak, jak je zamýšlena, jsme se dostaly až mnohem později. Nemluvě o tom, že se válečky dají využít i v dalších aktivitách v době, kdy už zatloukání není na pořadu dne – například při třídění předmětů podle barev.

Období kojence

Nechci zde vypisovat všechna kousátka a chrastítka, kterých mají miminka spoustu a trh je jimi přesycen. Ráda bych zmínila jen jednu značku, respektive výrobky ženy, která mě velmi oslovila a jsem ráda, že jsme ji v té záplavě našly – čímž se dostávám k tomu, že mám moc ráda hand made výrobky a když to jde, s radostí podporuji malé české značky – o to víc, když používají kvalitní materiály a tvoří si své designy samy.

Martina Mikytová z Kroměříže a její autorská tvorba pod značkou MMMoje – její hnízdo, zavinovačka, mantinely, polštářky i leporelo si získaly naše srdce. Miminkovské kousky už samozřejmě nejsou na pořadu dne, ale polštářky jsou součástí našich každodenních ranních i večerních rituálů.

Hračkou, kterou jsem pořizovala poměrně brzy a chci ji určitě zmínit, byla sada senzorických míčků – míčky jsou díky svému různorodému povrchu skvělou smyslovou pomůckou pro děti již od půl roku, kdy zkoumají hlavně hmatem. Zapojeny jsou samozřejmě i další smysly, jako zrak a sluch – míčky jsou různě barevné a některé po stisknutí lehce pískají. Využíváme je i při hře ve vaně a podobně, jako jsem psala u zatloukacích kolíčků, budou se hodit i později třeba k rozlišování barev (či tvarů).

První naší vyloženě Montessori pomůckou byla ohrádka s kuličkou „Nic se neztratí“ – tu mládě dlouhou dobu zkoumalo a nakonec jsme se propracovaly i k vhazování kuličky do otvoru. Tato činnost ji bavila poměrně dlouho, narozdíl od pozdějšího vhazování dalších tvarů u jiné hračky – ne že by to nezkusila, jde jí to, ale udělá jednou a pak míří jinam, každé dítě baví zkrátka něco jiného, některé děti tráví vhazováním velkou řádku dní, my jsme si to odbyly vcelku rychle.

Období batolete

Alfou a omegou většiny našich her jsou dřevěné kostky a zvířátka. První přírodní kostky (klasické, duha, navlékací kroužky) jsme pořídily u pana Ciencialy, který kromě skvělých kostkových sad nabízí i kuličkodráhy, pastelkovníky či pokladničky.

Z barevných kostek milujeme ručně malovanou sadu Woodola, kterou jsem si nechala vyrobit na zakázku, a průmyslově vyráběné kostky Jouéco … na nich je skvělé, že některé hrkají, v jiných je zabudovaná rolnička či zrcátko a patří k nim i dřevěná zvířátka – navíc jsou v látkovém pytlíčku, takže je už od malička vozíme všude s sebou.

Stejně tak nás již od období kojence provází balanční rybičky, které Zojka obstojně ocucávala, ještě když ani netušila, co je ryba. Dnes už je hravě staví na sebe a občas i balancuje.

Kromě výše zmíněné přírodní duhy využíváme také dvojduhu od Grimm’s, kterou jsem pořídila na bazaru, ale dá se v různých obměnách najít v každém e-shopu zaměřujícím se na dětské hračky. Spíš než na nandávání ji využíváme v různých hrách a zmíněné nandání oblouků na sebe na tyčku přichází na řadu až po hře při úklidu.

Zvířátka, kterými disponujeme, jsem kupovala z druhé ruky, a nebo nám je postupně pořizuje babička, takže nejde o jednoho konkrétního výrobce vybíraného se zaměřením na věrohodnost, tak jak bych si do budoucna přála – naštěstí ale máme štěstí, a tak nemáme ani fialovou krávu, ani hrajícího psa.

Kvituji i zásobičku vkládaček, i když ty si na Zojčinu pozornost musely krapet počkat. Přesto věřím, že například tvary ještě v budoucnu využijeme.

Samozřejmě to není absolutní výčet všeho s čím si hrajeme, je to pevný základ, od kterého se naše hry obvykle odvíjí. Hodně času trávíme také s knížkami, a pak se samozřejmě bavíme jinými (i tvůrčími) aktivitami, nemluvě o pobytu venku – to je ale spíš na další články, tak třeba zase někdy příště společně nahlédneme za oponu naší garsonky.

Mějte se krásně, ať už si hrajete s čímkoliv, jakkoliv.

Některé z odkazů v textu směřují na stránky montessorihracky.cz – v tomto případě se jedná o affiliate spolupráci, ostatní odkazy spolupráce nejsou.